Reportáž o závodě – před závodem

Ano. Je to divné psát jaké to bylo, když to vlastně ještě nebylo. Ale já už jsem to v duchu projel představou tolikrát, že dokážu tuto reportáž (vlastně představu závodu) napsat. Bude to zajímavé srovnání toho, jaký byl scénář a jaká bude skutečnost.

 

Je tedy čtvrtek dva dny do startu závodu Ginga. Já čekám na Barandově na Mílu Doležala, mám do srazu ještě 1,5 hodiny, a když přijde, jdeme vyzvednout uniformy VB a uniformy Britských jednotek MI5. Čekám a píši.

 

Dostali jste od nás dopis. Úvodní dopis s pokyny k závodu. Tento dopis byl zaslaný Českou poštou. Proč? Ano. Otazník je na místě. Proto, aby tam mohl být. Tento závod se jede v roce 1981 a nepřipadalo nám stylové toto posílat mailem. Neodpustil jsem si však žert, pod známku (jelikož jsem tušil, že staří tajnozávodníci prozkoumají dopis rentgenovýma očima) napsat text: „toto přece bylo“ a dopisy jsme odeslali z Rožmitálu pod Třemšínem s přáním, že místní pošta označí razítkem dopisy tak, že bude čitelný a posádkám tak přijde další otazník k zamyšlení.

 

Dál mi prosím dovolte používat přítomný i minulý čas. Jak jsem již napsal, je čtvrtek, ale v mysli už jsem závod projel snad stokrát a mozek si vaše posádky dosadil do scének, které jsme pro vás připravili a občas si myslí, že už to vlastně bylo.

 

Máme tedy všechny potřebné věci, je 6:00 a Vy podle mapy jedete na start. Startujeme v Areálu Poldovky na Dříni. Vaše posádka právě dojíždí na místo startu a oči jí zaslepují první paprsky slunce. Členové MI5 s ní navazují kontakt, regulují její automobil na startovní čáru a oceňují dobové oblečení nebo automobil podporovaný RVHP. Proč nám napsali číslo na přední a zadní sklo? Nevíme a ani nás to vlastně nezajímá. Zdravíme se s ostatníma a čekáme na sedmou hodinu. Hodinu startu.

 

Přijíždí starý totáčovský autobus. Postaví se nedaleko našeho startu a vyčkává. Všichni již máme jasno, něco bude. Členové MI5 nás svými pokyny udržují ve vozidlech. Nechtějí žádné shromažďování. Jde přeci o převoz tajných dokumentů do Západního Německa a nesmíme být odhaleni VB,STB. Čekáme. Přichází příslušník britské rozvědky a nenápadně oslovuje posádky ať kapitáni předstoupí před svá auta.

 

Tak se děje. Jsme zde všichni a je jasné, že nám jde předat tajné dokumenty k převozu do BDR a místo dalšího úkrytu tajných dokumentů.

Někdo mu volá. V jeho očích je vidět zděšení a ihned začíná organizovat a měnit plán.

„Jsme prozrazeni. Všichni kapitáni ihned nastupte do autobusu a rychle pryč.“

Je zmatek, ale kapitáni plní jeho příkaz. Autobus mizí za branou Poldovky a naše pohledy mají jedinou otázku:“Co bude dál? Kam jedou?“

 

Naše zamyšlení pak zcela zvrátí přijíždějící auto VB. Smějeme se. A druhý a třetí a támhle jede policejní motorka. Co bude? Během chvilky celá naše startovní skupina byla obklíčena a z vozidel vystoupilo 8 příslušníků VB a ihned se dalo do kontroly dokladů.

 

Máme zmatek.Schovej ten počítač.Kam? Nevím, ale ať to nenajdou, vždyť za převážení elektroniky můžou dát až kilo pokutu. Co mobil? Ten asi taky! Jde k nám. V autě smích. „Soudruhu vaše doklady prosím.“ Pokračuje s prohlídkou příslušník VB a v duchu roku 1981 a sazebníkem pokut tohoto závodu dělá svoji práci. Nic nenašel. Dobrý. Kdy se tedy bude startovat? Co kapitáni? Kde jsou?

 

Kapitáni se během jízdy starým autobusem dozví, že další místo úkrytu tajných dokumentů je zašifrováno na těchto 20 papírových krabicích. Představitel rozvědky MI5 je postupně rozdá. Jsme na místě. Autobus zastavil. Jeli jsme asi 7 km. Vystupte z vozu říká MI5. Stojíme uprostřed betonového města staré hutě a autobus odjíždí pryč. Člen MI5 každému z nás předává obálku s tajnými dokumenty se slovy. Toto ozbrojené složky Varšavské smlouvy nesmí nikdy najít, Pokus se jich vyzvednout co nejvíce a dostaň je do západního Německa. Tam ti za ně Ivan Glasčikov zaplatí.

 

Představitel MI5 po předání tajných dokumentů odchází pryč. Je to na nás. Soupeříme nebo se máme spojit? Nevíme, ale skládáme papírové krabice s mapou, která je na jedné její části nalepena.

„ Hele, to se dá složit všechno dohromady, je to velká mapa.“

Z hloučku kapitánů toto zaznělo a už skládáme. Máme to. Je to jasné. Na mapě velké +-1x1m je uprostřed černé kolečko. Je to tam. Kde to je? Tady. Kde? Fotíme nebo překreslujeme místo prvního stanoviště a jdeme. Kam? No přece k našim posádkám. Kudy jsme jeli? Kde to jsme? Voláme jim, ale neokážeme popsat kam si pro nás mají přijet. Hele vždyť ty jsi nechal klíčky od auta v kapse.

 

Teď se podle úvah Ginga bude dít něco kam už naše fantazie úvah nesahá. Posádky se musí zkompletovat a vyrazit na stanoviště číslo 1.(další úkryt tajných dokumentů). Kapitáni, když se dobře zorientují na jejich místě musí ujít 2km k jejich vozu. Autobus je vezl schválně oklikou. Je tedy odstartováno.

 

Každá posádka si pamatuje z mapy na krabicích první stanoviště a jde do malého lesíku nad Loděnicemi u Berouna.

Na prvním místě úkrytu dokumentů je organizuje MI5 a posílá celou posádku po zaparkování vozu do lesa.

Zde jsou bodované disciplíny u kterých stojí stanovišťáci s červenou vysačkou na krku, kde je zvýrazněno jejich jméno.

 

Tak jdem na to. Slalom s raněným, který leží na nosítkách, elektrohlavolam, průchod na speciálních chůdách, zrcadlové bludiště a na závěr dostáváme na nohy tříchlapové mačky a běžíme na čas. Za každou bodovanou disciplínu jsme dostali odpovídající počet Kč a plni očekávání se přibližujeme ke spojce MI5 k našemu autu a čekáme obálky ABCD.

 

Nic nedostáváme. Jsme nabádáni ke klidu a odstupujeme stranou. MI5 tiše hovoří.

Jsme sledováni STB. Je zde nebezpečno, obálky s dalším stanovištěm, tedy místo dalšího úkrytu, dostaneš na Hlavním vlakovém nádraží v Berouně. Najdeš naší spojku a ta Ti řekne jak dál.

Jak ji poznáme? Ptáme se.

Řekněte heslo: Polární liška je modrá a čekáte odpověď: ručník.

Jak spojka MI5 dopovídala příběh o vlakovém nádraží v Berouně, nenápadně nám dala do ruky černý váleček a odešla.

 

Sedáme do auta a jedem. Cestou otevíráme zprávu z černého pouzdra a řidičovi říkáme zastav. Tak se stane a my čteme text od MI5 o tom, že na daných souřadnicích (které jsou nedaleko nás) projíždí velvyslanec Spojeného Království, který má diplomatickou imunitu a toho když kontaktujeme, předá nám zbraně od MI5 k boji proti místním ozbrojeným složkám.

 

Jedem – to jsme zvědaví co to bude. Už bychom tu měli někde být. Jak je velké jeho území? Ozývá se v autě. Asi 2 km. Jedem tedy jeho trasou. Támhle. Ukazujeme na dobové auto bílé barvy s anglickou vlajkou. Stavíme ho. Vylézá sám velvyslanec a v rychlosti nám předává papírovou krabici. Nic neříká a v rychlosti sedá do svého vozu a odjíždí.

 

Jedeme také. Kam? No přece na nádraží do Berouna. Vždyť nevíme, kde je další úkryt. Rozbal to. Za jízdy rozbalujeme balík od MI5 a nevěřícně koukáme na dva granáty. Hele další černé pouzdro. Toto pouzdro je součástí balíku a v něm je návod jak a kde lze granáty odpálit

 

Hele, když to nepozorovaně přimontujem fízlům na kolo a se zpožděním to odpálíme, nemůžou nás pokutovat a ještě nám dají 400 Kč ať to nevyzradíme jejich nadřízeným. To je dobrý! Ale co když nás u toho chytěj? „převážení zbraní, útok na veřejného činitele, kolaborantství se západní rozvědkou. To jsou otázky. Vždyť nám dají, pokutu. A jde přece v bodování o peníze!

 

Jak se každý v tuto chvíli rozhodne, to je opravdu na něm. Gingo se vůbec neopovažuje říkat jakoukoli prognózu co se bude dít.

Ale jedeme dál. Hele Beroun Hlavní nádraží.

Přijíždíme na parkoviště a již vidíme ozbrojeno smíšenou hlídku, kterou tvoří jedem příslušník ČSLA (Československé lidové armády) a člen VB (veřejné bezpečnosti). Těmto se snažíme vyhnout a vnikáme do nádražní haly.

 

Oslovujeme každého heslem „polární liška je modrá“ a čekáme odpověď „ručník“. Ta však nepřichází. Lidé si ťukají na čelo a trochu se nás bojí. Až teď slečna odpověděla „ručník“ a pokynula, ať jdeme stranou. Tak se stalo. Dostaly jsme od spojky, ale pouze tajné dokumenty. Co dá? Ptáme se. „jděte na benzínovou pumpu, tam na Vás čekají obálky ABCD. Toto spojka vyslovila a odchází do davu na peronu.

 

Co to říkala? Na pumpu? Na jakou? Tady jich je snad pět! Po chvilce zamyšlení si vzpomeneme, že je přeci rok 1981 a tím hned jedem na Benzinu.

Benzina. Je to tak. Zde na nás čeká škodovka stovka a ihned nás kontaktuje spojka MI5. Předává nám obálky ABCD a opět nám nenápadně podstrčí černý váleček se zprávou. Informuje nás, „v žádném případě se nesrocujte s ostatníma posádkami a ihned někam odjeďte otevřít zašifrované obálky, ať zjistíme místo dalšího úkrytu.

 

Šifra je celkem jednoduchá. To nás naladí a jedem. Předjíždí nás automobil VB a zapíná červený nápis STOP. Je to tady. Jdou ponás. Vystupujeme z vozu a prokazujeme se průkazy. Tajné dokumenty jsme schovali pod kobereček, ale co granáty? Jestli je najdou, máme pokutu. Kapitán jedná s hlídkou o tom, kam a proč jedeme a najednou mu zazvoní telefon v kapse. Co to je? Ozve se otázka od příslušníka VB. Kapitán toto ještě neviděl (je přece rok 1981) a kapitán je nucený podat vysvětlení zda li tuto západní elektroniku neobdržel od štvavé západní kontrarozvědky. Protože je jasné, že v této republice si nic takového koupit nemohl.

 

Dostává pokutu a sedá si do auta. Hlavně, že neviděli granáty, počítače a navigaci. To bychom to mohli nadobro zabalit.

Hele, mohliy jsme jim ta dát na to auto ten granát. Ozve se ze zadu. To jsme mohly. Snad příště bude lepší příležitost.

Co je vlastně v tom černém pouzdře co jsme dostali na Benzině? Je tu napsáno,ať navštívíme cestou nějakou hospodu ve Zdicích. Tam prý proti stejnému heslu, které jsme říkali na nádraží, obdržíme z mrtvé schránky finanční výpomoc k dnešní akci. Tato věc bude zabalena v novinovém papíře, který má mít nějaké poselství.

 

Jedem! Jedem do Zdic. T5etí stanoviště nám přeci neuteče.

Adresa je restaurace pod skálou. Támhle to je! Před hospodou stojí ale policejní vůz VB. Opatrně zaparkujeme a už na zahrádce vidíme za stolem osádku vozu VB

 

Přemýšlíme o granátu. Oni nás přeci vidí. Je to riskantní. Jdeme dovnitř. Všichni? Né! Jen jeden z nás. Ať to není nápadný. Míjím beze slova policejní hlídku a vcházím přímo k pultu. „Polární liška je modrá“. Výčepní odpovídá „Ručník“ a pokyne, ať jdeme kousek stranou. Odkrývá bednu nějakých vajíček zabalených v novinovém papíře. Jedno toto mi podává a já vím, že jsme úspěšní. Schovávám obsah do kapsy a bez povšimnutí hlídky VB sedám ke své posádce do vozu a rychle pryč.

 

Co tam je? Rozbalují novinový papír a zírám na kovové pouzdro, ve kterém něco chrastí. Hele. Když se prý přes toto pouzdro dostaneme k té minci, Ivan nám za to v BDR dá další peníze. Ty o. Máme přeci pilku na železo. Zastav. Támhle zapřeme ono vajíčko do kovového zábradlí a začínáme řezat. Co to děláte? Ozve se z vedlejšího domku chlap. Vše vysvětlujeme a on se směje a nabídne svoji dílnu v garáži. Tam je to už hračka. Děkujeme a s mincí v kapse odjíždíme.

 

Smích ze zadu ve voze. Co je? Hele na zadní straně toho Rudého Práva Jsou fotky Mirdy a Pavly a zpráva, že prý jsou to estébáci, kteří jsou v našich řadách. Prý jestli zjistíme SPZ vozu, kterým se pohybují, dostaneme od MI5 jako odměnu peníze.   Smích.

 

Jedem tedy konečně na trojku.

Tady musí Gingo prozradit další fígl. Na čelní straně onoho Rudého Práva byl vyretušován jede článek a byl nahrazen jiným. Pakliže si tohoto někdo povšiml, měl za úkol kontaktovat jednotku MI5 z místní telefonní budky a zadat tímto svoje souřadnice o pohybu. Za toto byl odměněn penězi od MI5.

 

Konečně jsme v místě třetího úkrytu dokumentů. Jedeme dlouze po louce. Červená čára na zemi nás zastaví a už nás organizátor zaparkován.

Zde plníme vodou podivný stavební stroj, zvaný Dumper a jeden z nás s tímto vodním nákladem, projíždí slalom. Dostává se do cíle, vyklápí korbu a voda stéká do připravené nádoby s ryskou. Dobrý! Trefil se a vody bylo dost.

 

Jsme posláni na další úkol. Jeden z nás má zavázané oči a pomocí vysílačky ho navádíme na vzdálené místo označené praporkem. Už drží praporek v ruce. Sjeď po něm. Tam má být dole dřevěná deska a v ní musíš pomocí hmatu přečíst číslo. Ve vysílačce se ozvalo 268. Stanovišťák říká, máte to a posílá nás na další bodovaný úkol. Všichni chytáme jeden provaz, který je uprostřed spojený železným kruhem. Teď. Trhneme a míč ležící na středovém kruhu, vyletěl, do vzduchu. Minul cílové místo a za tuto disciplínu jsme žádné peníze nedostaly. Máte obálky? Ano odpovídáme. Zde jsou tajné dokumenty. Schovejte je a jeďte. Poděkujeme a opouštíme louku.

 

Kam Jedem? Nevím, je zde nějaký papír s čísly a kruhem. Už to mám, tady je malá dírka a papír nemá standartní formát A4.Proč? Nesedne to přesně mezi ty pravítka, co máme na mapě závodu? Je to tam. Kam dírka ukazuje? Někam do Hořovic na letiště. Jedem.

 

Cestou míjíme dvě posádky, které zastavila hlídka VB a dělala důkladnou kontrolu, zda nepřeváží tajné dokumenty. Nás nestaví, a mi se jim posmíváme.

 

Támhle cedule stanoviště číslo 4. Opět jsme kontrolováni stanovišťákem a už stojíme s tužkou a papírem na linu, které vlečené terénním autem s námi pěkně hází. Našim úkolem je za jízdy vymalovat co nejvíc koleček a přitom nepřetáhnout. Ještě na deskovém hlavolamu dopravíme kuličku vytyčenou trasou do cíle, dostaneme odměnu a již vidíme spojku MI5 jak mává a jedem k ní.

 

Jsme informováni, že támhle v těch místech má MI5 tajnou vysílačku. Ať naladíme jejich frekvenci na rádiu a vše si zapamatujeme. K obálkám ABCD jsme obdrželi ještě nějaký černý balík se čtyřmi lahvemi a už ladíme rádio. Pamatujeme si řečenou zprávu o kódu MOCY nic nezapisujeme a jedeme vyluštit místo dalšího úkrytu dokumentů. Bacha! Toto neotvírej nebo to osvítíš! Je to nevyvolaná fotka, která říká místo dalšího úkrytu. Co teď? Umí to někdo? Vygoogli to! Co když nás chytnou fízlové, když vyndáme počítače z úkrytu? Dostaneme pokutu. Zeptáme se někoho? Trhneme?

 

Jak tato situace dopadne si Gingo taky nedovoluje typnout. Fakt je ten, že jsme vám dali veškeré potřebné chemikálie a v propozicích (spacák na temnou komoru a rudý lak na nehty s baterkou), nevíme teda zatím jak na to přijdete, ale doufáme, že si s tím poradíte a vyvolaný snímek vás pošle na páté místo úkrytu.

 

Máme to. Ukazuje to na nějaký rybník za dálnicí. Cestou potkáváme další hlídku VB jak kontroluje posádku. Hele, támhle je ten policajt na motorce. Smějeme se. Náš smích utichá, když onen příslušník VB vyndává plácačku, předjíždí nás a dává signál, ať ho následujeme. Zastavuje u svých kolegů, kteří na stejném místě prohledávají vůz, aby odhalili nelegální protistátní činnost u konkurenčních posádek. Vaše doklady, prosím. Už to zase začíná. Všechno máme řádně ukryté, tak to snad neodhalí. Bere občanku a odchází ke služebnímu vozu. Jsme v autě sami. Všichni příslušníci VB se věnují jiné posádce.Teď by to šlo. Co? No přeci ten granát. Kde to je? Dej to sem. A už jeden z nás nepozorovaně opouští vozidlo s granátem v ruce. Dostává se k nechráněnému boku vozidla VB a speciálním páskem nálož montuje ke kolu. Motorizovaná hlídka přichází k našemu vozu a diví se, že nejsme kompletní. Trhá. On trhá za zápalnici vidí naše posádka našeho člena skrčeného u vozidla VB. Policisté nám kontrolují doklady a my v duchu počítáme do osmi. Osm vteřin je zpoždění odpálení granátu. Policisté nám opět vyčíslují pokutu a najednou rána. Mi jásáme, žádnou pokutu neplatíme a co více, příslušníci VB prosí celou naši posádku, ať o tomto incidentu neinformujeme jejich nadřízené a jako úplatu nám předávají 400 Kč. My se smějeme a odjíždíme. Kam? No přeci na pětku. Páté místo úkrytu tajných dokumentů.

 

Támhle to je. Vidíme posádku jak jedním provazem přitahuje čtyři rafty, které jsou jako vlak spojené. Na posledním z nich je gumolano. Aha. Tohle přitáhneme, skočíme všichni na ten první a ono se to rozjede. Hele! Taky na to přišli. Záhy přitahují druhý, zase jízda, potom první. Jsou tam, otevírají železnou destičku a něco čtou. Už jen vidíme, jak stejným způsobem jedou na pevninu. Doskočil na pevnou poslední ze skupiny a dostávají stylové skládačky značky ESKA a štafetově projíždějí slalom. Je hotovo. Ještě se zastavují u stanovišťáka, který pomocí hlavolamů prověřuje jejich paměť. Berou obálky a jedou dál. Toto jsme absolvovali i my. Dostáváme odměnu (Kčs) za splněné stanoviště, tajné dokumenty a jedou na šesté místo úkrytu. Hele! Zase fízlové! Nechali nás, dobrý. Co jsme to dostali s obálkami ABCD? Nějakou kazetu. Pusť to. Schelinger. Jedna písnička.Tady píšou, že Jirka Schelinger dostal za úkol zakódovat další místo úkrytu. S čím se tedy máme dostat dál? Slyšíme píseň „ještě spí a spí a spí zámek šípkový“ Jasně! S pí (S 3,14). Najdi to na mapě a jedem. Na následném místě úkrytu nás vítá stanovišťák s tříchlapovou tříkolkou. Toto je věc při které jezdec pohání šlapkami přední kolo a řidítka má na pevno. Zadní kola tvoří otočná kolečka z nákupního vozíku a dá se toto řídit pouze provazem vpravo a vlevo, za který když se zatáhne je možno směr korigovat. Jedem tedy slalom mezi kužely a celkem nám to jde.

 

Už jsme dojeli, když k nám přichází člen MI5 a říká, že má pro naši posádku tajnou zprávu. Nasedněte si prosím do našeho auta a nabijte si vzduchovky, jedeme touto cestou do lesa. Zde se začne objevovat sousty terčů. To je váš nepřítel. Střílejte na něj. Cestou naberte vodu, budete ji potřebovat k vyzvednutí mrtvé schránky.Ale pozor, auto nesmí zastavit, už jedem. Střílíme jak pominutí. Auto nad potokem přibrzďuje, to je signál k nabrání vody. To dělám a jedoucí auto dobíhám s kanistrem v ruce. Zasedám a kámoši pořád pálí na cíle. Jsme tady, říká člen kontrarozvědky. Támhle do toho kopce nalijte vodu a vyplave mrtvá schránka se zprávou. To děláme a už se s černým pouzdrem vracíme lesem k našemu autu. Odjíždíme odsud. Cestou míjíme dva vozy VB jak pokračují k tomuto místu. Měli jsme štěstí. Luštěte! Jo, co vůbec říká zpráva od MI5 z černého pouzdra? Jsou tu nějaké souřadnice, kde má MI5 nějaké šifrovací zařízení, když prý zakódujeme to heslo z vysílačky MOCY, který si pamatujeme a v zakódované formě ho převezeme přes hranice, dostaneme za to zase nějaké peníze. Jediné bodování tohoto závodu jsou přeci peníze. Tak jedem! Kde to je? Aha. Jedem.

 

Jsme na souřadnicích a cesta k tajnému místu má být označena červenými kolečky na zemi. Tady je! A druhý! Jdeme! Cesta nás kolem hráze vtáhla do lesa a již vidíme něco neuvěřitelného. Je to vyústění dvou tunelů, do kterých by se vešel snad i náklaďák. Pokračujeme do jednoho z nich. Támhle. Už nás vítá člen MI5 a vede nás ke stroji, který nám vše pomůže zakódovat.

 

Jsme se vším hotovi. Luštíme ABCD k dalšímu stanovišti a jedem. Máme to. Jsme uvítáni MI5 a jsme upozorněni na to, že se nacházíme v hraničním pásmu. Tento les je obzvláště střežen pohraniční stráží a část tohoto území je zaminována. Obzvlášť cesta vedoucí k tajnému vojenskému kabelu. MI5 toto minové pole opatřila nadzemní cestou po provazových žebřících. Dostáváme informaci, že se rozhodně musíme k vojenskému kabelu dostat a pomocí speciálního telefonu se na tento kabel napíchnout. Tam je možnost, že se dozvíme, kde se dá překročit hranice do západního Německa. Vše jsme absolvovali a už posloucháme mimořádné rozkazy pro jednotky pohraniční stráže.

 

Ti vojáci si zde přeci říkají, že byl nahlášen ilegální přestup státní hranice a kde! Také upozorňují, že na tomto samém místě na území BRD je zvýšený pohyb jednotek MI5.

 

Za časové zvládnutí úkolu jsme byli odměněni v Kč, tak jedem. Je přeci jasné místo, kde se hranice dá překročit. Bacha policajti. Pozdě, už nás stavějí. Slyšíme:“Vaše doklady“ a je tu obvyklá probírka. „Co to je?“ „Sakra, dokumenty“ Tajné dokumenty jsme nechali na sedačce a oni je našli. Proti státní materiály jsou zabaveny a my dostáváme pokutu.

 

Jeďte, už ať tam jsme. Hranice se zavírá přeci v 18:30. Pak už nemůžeme Ivanovi nic prodat. Cestou potkáváme další dva vozy VB. Nedivíme se, jsme přeci někde těsně u čáry.

 

Támhle je spojka MI5, která byla na nádraží v Berouně. Ta bude něco vědět. Naše volba byla správná. Dostáváme instrukce, kde se hranice dá překročit a ať si na cestu vezmeme všechny tajné dokumenty a veškeré otázky ze špionážní činnosti od MI5. Pokud se nám prý podaří dostat za hranici, Ivan Glasčikov za všechno rád zaplatí. „ Jo a granáty. Zbyly vám ještě nějaké granáty od britského velvyslance?“ ptá se spojka a doporučuje nám, ať je v boji o hranici také použijeme. Jsme také dále poučeni, že cesta bude drsná, ať se převlíkneme do oblečení na zničení a u strážní věže ať se nahlásíme převaděči.

 

Strážní věž vidíme a po převlečení a vyzbrojení se hlásíme číslem své posádky u převaděče. Ten nás poučuje o směru překročení hranice a jsme od něj ozbrojeni dvěma pistolemi a náboji. „Asi to bude drsný“. Vidíme pohraničníky, jak se zbraní v ruce střeží oplocení hraničního pásma. „Teď! Jsou přeci daleko“ běžíme směrem, který určil kontakt MI5 a vbíháme do lesa. Výstřel! Zaleháme a maskujeme se. Asi tak 50 metrů pod námi vidíme ceduli státní hranice. A už jsou i rozpoznatelné hraniční patníky. „Ale kdo to střílel?“ rozhlížíme se. Za potokem, na území západního Německa, je chlap v koženém kabátu. Ten to nebyl. Přeci přes hranici je střelba zakázána. Ivan! To je asi Ivan Glasčikov. Ten nám vydá peníze za špionážní činnost. Ale jak se k němu dostat? Támhle! Támhle je pohraničník v křoví. A támhle taky.Během chvilky jsme vymysleli v úkrytu plán bleskové akce a ihned ho realizujeme. Vstáváme a hážeme náš granát na místo úkrytu pohraničníka a palbou z našich dvou zbraní střílíme na druhého. Jeden čeká na zpoždění výbuchu granátu a druhý se schovává před naší palbou. Běžíme! Rychle! Ještě 10 metrů! Dostal jsem, ozve se od kámoše. Poběž, už tam budeme.

 

Jsme za čárou, dokázali jsme to. Střelba utichla a vítá nás Ivan Glasčikov v kapitalistickém Německu. Ihned předáváme tajné dokumenty a špionážní zpávy od MI5 a Ivan vyplňuje pas BRD (Bundesrepublic Deutschland) a odměňuje nás pěnězi podle toho, co jsme předali. Jsme informování, že tento pas nám beztrestně umožní volný pohyb v pohraničním pásmuj tedy jdeme do našeho auta a volně jedeme na Anglickou ambasádu na území západního Německa.

 

Dostáváme souřadnice ambasády a jedeme do cíle.

Ano! Jak jinak. Britská vlajka a samozřejmě velvyslancovo auto. Už nás vítá jednotka MI5, sčítá naše peníze, předává klíč od chatky, kde budeme spát, a zve k večeři.

 

Je po jídle, v sálu je veselo. Toto přeruší až vstup velvyslance, který zjedná ticho. Poděkuje za zdárné splnění úkolu a vyzve hlavní jednotku MI5 ke zhodnocení akce. Tak se děje a je hovořeno o špionážní činnosti. Toto přeruší velvyslanec mimořádným hlášením Hlasu Ameriky. Pustí nahlas záznam do sálu a už teď je zřejmé, že všechny ozbrojené složky, které nám znepříjemňovaly dnešní den byli zajati na státní hranici a požádali o politický azyl ve Velké Británii. Jsou převezeni sem a záhy 9 policistů a vojáci vstupují do sálu.

 

Je konec. Veškeré uniformy odchází a je puštěna muzika. Co vyhlášení? Co bude? To jsou otázky, které pulzují sálem.

V Hipízáckém přichází celé Gingo a vyhlášení začíná.